Sala Parker
Meno: Sala Parker
Vek: 17
Národnosť: novozélandská
Gang: Chaos Crew
Práca: Studuje ekonomku, o víkendech má brigádu jako lepič plakátů
Schopnosti: V nebezpečí jí většinou stačí její rychlost v nohou, díky které snadno pláchne, ale když není na vybranou, schovává za opaskem naostřenou dýku. Také v kapse od kalhot nosí prak. Převážně slouží jen k plašení ptáků, ale stane se, že ho občas využije i na větší terč. Jako dítě se učila aikidó, a tak zvládne i nějaké ty základy v případě sebeobrany.
Vzhľad: Sala je nakrátko ostříhané děvče průměrné postavy a téměř žádné velikosti hrudníku, ale i přesto si ji málokdo splete s chlapcem. Pravda, sukýnky ani nic takového nenosí, raději volí kalhoty a tričko s potiskem, ale není v jejím zájmu vypadat jako hoch.
Tmavě hnědá jiskřící kukadla a dlouhé řasy si zvýrazňuje nějakými těmi šminkami a vlasy si s oblibou barví snad každou chvíli na jiný odstín. Na rtech má většinou úsměv, avšak pocity dokáže vyjádřit jediným pohledem očí. Vlasy si krom barvy nijak neupravuje, právě proto je taky má nakrátko, je to praktické a člověk se o to nemusí nijak dál starat.
Oblečení volí jednoduché, žádné dlouhé oblékání, upravování. Džíny, vytahané triko a mikča s kapucí je ideální oděv pro její každodenní činnosti. K tomu ještě dýka za pas, prak do kapsy a může vyrazit.
Povaha: Sala je všudypřítomný otrava, který jen máloco nechá bez poznámky a málokdy přenechá poslední slovo někomu jinému. To ovšem platí jen když se jedná o správnou partu přátel.
Když jde o seznamování, tak to jí jde až moc dobře, problém je si pak známosti udržet. Většina lidí totiž nesnese její hyperaktivní povahu s natvrdlou skořápkou, které všechno dochází až moc pozdě nebo taky vůbec. Proto s ní člověk nemůže mluvit v náznacích a nejlépe je to vzít rovnou po lopatě.
Hodně lidí jí říká, že je pořád ještě naivní dítě. No ona to nepopírá, ví že je hlavou stále v oblacích a všechno vidí jednobarevně. Co jí ale vadí, je oslovení 'naivka'. Naivní rozhodně není. Jo, občas si někoho pustí k tělu víc, než je zdrávo, ale neznamená to, že není obezřetná. Když se někdo o něco pokusí, bez zaváhání je schopná se na něj vrhnout a třeba ho ukousat k smrti nebo ho polechtat dýkou na krčku.
Pokud by se jí někdo zeptal na koníčky, dlouho by přemýšlela, než by něco řekla. Nakonec by asi nejspíš plácla 'poslouchání hudby', ale popravdě preferuje spíš ticho. Takový ten noční klid, kdy jen šumí stromy a tlumeně hučí motory aut. V takových chvilkách vysedává venku na čerstvém vzduchu a pozoruje nebe, jestli nespadne nějaká ta hvězda, aby si mohla něco přát.
Avšak přes to všechno není Sala samotář. Samota ji nebaví a nedokáže si představit, že by měla byť jediný den strávit bez kontaktu s ostatními lidmi. Často s přáteli běhá po okolí a vyvádí hlouposti, zapomíná na svůj věk a chová se jako dítě nebo se prostě jen raduje ze všedních maličkostí. Zatím zkrátka nemá důvod, aby se na svět mračila.
Minulosť: Sal se narodila poměrně mladému novomanželskému párečku, který měl v zálibě cestování. Díky tomu se už jako malá holka dostala do míst, o kterých se ostatním dětem může jen zdát. Zato naopak neměla přátele a ani domácí mazlíčky, kteří s cestováním nejdou dohromady.
Avšak později i rodičům došlo, že každé malé děcko potřebuje kamarády, se kterými se naplno vyřádí. A tak, když nastal čas, aby dcerka šla do školy, se museli rodiče někde usadit. A právě tím místem se stala Jižní Korea. Sal nikdy nepochopila, proč zrovna země, která má tak odlišný jazyk, zvyky, lidi a budovy od jejího rodiště. Ale i přesto se tomu všemu naučila, dokonce i jazyk po nějakém tom zápolení zvládla. No a tak byla připravena nastoupit do školy. Najít si kamarády pro ni nebyl problém, vypadala jinak než ostatní, a tak se na ni spolužáci lepili jak na lízátko. No Sal to nijak nevadilo, s několika spolužáky se i skamarádila a drží s nimi dosud.
Problém ale nastal, když se rodiče rozhodli znovu cestovat, tentokrát však pracovně. Sal nebyla zvyklá na tolik volnosti, kterou nejdou získala. Rodiče skoro vůbec neviděla, jen na pár dní, kdy si domů přijeli pro čisté oblečení a zkontrolovat, jestli za tu dobu nezvládla zdemolovat dům. Sal samozřejmě té spousty volnosti občas zneužívá. Vynechává školu, dlouho do noci se toulá venku, dělá si co chce. Avšak díky jejím nočním procházkám nechtěně vídá i to, co by vlastně ani vidět nechtěla. Nic extrémního jako vraždu sice ještě neviděla, pouze nějaké chlapíky v uličce, jak si něco předávají, ale později však zjistila, že to není jen tak. Už se jí dostala i nějaká ta výhružka s tím, že slídilům se neprovádí moc hezké věci, a že by nemusela dopadnout hezky.
Proto se Sal přidala do jistého gangu, pochopila, že bez toho to nejspíš nepůjde.
Vek: 17
Národnosť: novozélandská
Gang: Chaos Crew
Práca: Studuje ekonomku, o víkendech má brigádu jako lepič plakátů
Schopnosti: V nebezpečí jí většinou stačí její rychlost v nohou, díky které snadno pláchne, ale když není na vybranou, schovává za opaskem naostřenou dýku. Také v kapse od kalhot nosí prak. Převážně slouží jen k plašení ptáků, ale stane se, že ho občas využije i na větší terč. Jako dítě se učila aikidó, a tak zvládne i nějaké ty základy v případě sebeobrany.
Vzhľad: Sala je nakrátko ostříhané děvče průměrné postavy a téměř žádné velikosti hrudníku, ale i přesto si ji málokdo splete s chlapcem. Pravda, sukýnky ani nic takového nenosí, raději volí kalhoty a tričko s potiskem, ale není v jejím zájmu vypadat jako hoch.
Tmavě hnědá jiskřící kukadla a dlouhé řasy si zvýrazňuje nějakými těmi šminkami a vlasy si s oblibou barví snad každou chvíli na jiný odstín. Na rtech má většinou úsměv, avšak pocity dokáže vyjádřit jediným pohledem očí. Vlasy si krom barvy nijak neupravuje, právě proto je taky má nakrátko, je to praktické a člověk se o to nemusí nijak dál starat.
Oblečení volí jednoduché, žádné dlouhé oblékání, upravování. Džíny, vytahané triko a mikča s kapucí je ideální oděv pro její každodenní činnosti. K tomu ještě dýka za pas, prak do kapsy a může vyrazit.
Povaha: Sala je všudypřítomný otrava, který jen máloco nechá bez poznámky a málokdy přenechá poslední slovo někomu jinému. To ovšem platí jen když se jedná o správnou partu přátel.
Když jde o seznamování, tak to jí jde až moc dobře, problém je si pak známosti udržet. Většina lidí totiž nesnese její hyperaktivní povahu s natvrdlou skořápkou, které všechno dochází až moc pozdě nebo taky vůbec. Proto s ní člověk nemůže mluvit v náznacích a nejlépe je to vzít rovnou po lopatě.
Hodně lidí jí říká, že je pořád ještě naivní dítě. No ona to nepopírá, ví že je hlavou stále v oblacích a všechno vidí jednobarevně. Co jí ale vadí, je oslovení 'naivka'. Naivní rozhodně není. Jo, občas si někoho pustí k tělu víc, než je zdrávo, ale neznamená to, že není obezřetná. Když se někdo o něco pokusí, bez zaváhání je schopná se na něj vrhnout a třeba ho ukousat k smrti nebo ho polechtat dýkou na krčku.
Pokud by se jí někdo zeptal na koníčky, dlouho by přemýšlela, než by něco řekla. Nakonec by asi nejspíš plácla 'poslouchání hudby', ale popravdě preferuje spíš ticho. Takový ten noční klid, kdy jen šumí stromy a tlumeně hučí motory aut. V takových chvilkách vysedává venku na čerstvém vzduchu a pozoruje nebe, jestli nespadne nějaká ta hvězda, aby si mohla něco přát.
Avšak přes to všechno není Sala samotář. Samota ji nebaví a nedokáže si představit, že by měla byť jediný den strávit bez kontaktu s ostatními lidmi. Často s přáteli běhá po okolí a vyvádí hlouposti, zapomíná na svůj věk a chová se jako dítě nebo se prostě jen raduje ze všedních maličkostí. Zatím zkrátka nemá důvod, aby se na svět mračila.
Minulosť: Sal se narodila poměrně mladému novomanželskému párečku, který měl v zálibě cestování. Díky tomu se už jako malá holka dostala do míst, o kterých se ostatním dětem může jen zdát. Zato naopak neměla přátele a ani domácí mazlíčky, kteří s cestováním nejdou dohromady.
Avšak později i rodičům došlo, že každé malé děcko potřebuje kamarády, se kterými se naplno vyřádí. A tak, když nastal čas, aby dcerka šla do školy, se museli rodiče někde usadit. A právě tím místem se stala Jižní Korea. Sal nikdy nepochopila, proč zrovna země, která má tak odlišný jazyk, zvyky, lidi a budovy od jejího rodiště. Ale i přesto se tomu všemu naučila, dokonce i jazyk po nějakém tom zápolení zvládla. No a tak byla připravena nastoupit do školy. Najít si kamarády pro ni nebyl problém, vypadala jinak než ostatní, a tak se na ni spolužáci lepili jak na lízátko. No Sal to nijak nevadilo, s několika spolužáky se i skamarádila a drží s nimi dosud.
Problém ale nastal, když se rodiče rozhodli znovu cestovat, tentokrát však pracovně. Sal nebyla zvyklá na tolik volnosti, kterou nejdou získala. Rodiče skoro vůbec neviděla, jen na pár dní, kdy si domů přijeli pro čisté oblečení a zkontrolovat, jestli za tu dobu nezvládla zdemolovat dům. Sal samozřejmě té spousty volnosti občas zneužívá. Vynechává školu, dlouho do noci se toulá venku, dělá si co chce. Avšak díky jejím nočním procházkám nechtěně vídá i to, co by vlastně ani vidět nechtěla. Nic extrémního jako vraždu sice ještě neviděla, pouze nějaké chlapíky v uličce, jak si něco předávají, ale později však zjistila, že to není jen tak. Už se jí dostala i nějaká ta výhružka s tím, že slídilům se neprovádí moc hezké věci, a že by nemusela dopadnout hezky.
Proto se Sal přidala do jistého gangu, pochopila, že bez toho to nejspíš nepůjde.