Nina Neumann
Meno: Nina Neumann
Vek: 23
Národnosť: nemecká
Gang: bez gangu
Práca: Armádní tlumočnice
Schopnosti:
Je hodně dobrá ve střelbě ze zbraní, má skvělou mušku a má zbraně ráda. No, ale popravdě nikdy moc nebyla na žádná bojová umění. Jediné, co se ve škole učila bylo bojové umění musado, které jí ale stejně příliš nešlo. proto se spokojila s tím, že umí se zbraněmi a že bojové umění prostě potřebovat nebude, i když mezi realitou a mezi tím, co si naivně myslela, byl vždy velký rozdíl.
Vzhľad:
Nina je jemná a drobná dívka vysoká zhruba 170 cm. Rovné, tmavě hnědé vlasy lemují její obličej, který má krásně jemné rysy (to právě díky těm jemným rysům působí tak bezbranně a citlivě). Její velmi výrazné, modro hnědé oči vás zaujmou na první pohled, to stejné krásně plné, červené rty.
Její postava je hezky vytvarovaná. Přiměřeně velká a pevná prsa, štíhlý pas, pěkně tvarovaný zadek i boky, prostě působí jako nějaká modelka, ale věřte nebo ne, jí je to úplně jedno.
Obléká se spíše sportovně, ale jak kdy, podle nálady. Ráda nosí tílka a trička, obyčejné rifle nebo riflové kraťásky. Moc si nepotrpí na sukně, ty moc ráda nemá, ale kdyby nebylo zbytí, vzala by si ji. Vlasy si nechává rozpuštěné a nebo si je češe do vysokého culíku, o svoje vlasy si hodně pečuje, nikdy je neuvidíte mastné nebo rozcuchané, ona si na vlasech hodně zakládá.
Povaha:
Nejprve je nutno sdělit, že Nina je velmi milá a hodná dívka, proto má ráda, když se tak někdo chová i k ní. Chová se k lidem skoro vždy vstřícně, mile, přátelsky, vždy pomůže, pokud je to v jejích silách, prostě dívka jak se patří. Má proto velmi nerada lidi, co jsou na ni protivní a zlí, protože ona si myslí, že si to podle jejího chování nezaslouží, což je možná i pravda, ale kdo ví.
Ninu byste neviděli se rozčilovat nebo zlobit, pokud se jí něco například nepovede, je z toho rozhozená, smutná a špatná, ale nikdy nic neřeší rozčilováním se, to není její parketa. To stejné bitky a nadávky, na tohle ona prostě není. Nevadí jí, když jsou její kamarádi nebo cizí lidi sprostí na ostatní, je jí to jedno, podle ní je to jejich věc, tak se do toho radši neplete. Ovšem, když už se někdo pere, tak je jí líto toho, co zrovna prohrává, snaží se bitku vždy zastavit, ale často se jí to nepovede a je jí u toho akorát ublíženo. No, ale pro ni je daleko horší, když je jí ublíženo psychicky, než fyzicky. Po psychické stránce je totiž lehce rozhoditelná, sice není ten typ, co by se utápěl v depresích, ale často se rozbrečí i kvůli nějaké blbosti. Má z hodně věcí velkou radost nebo je z naprosto nedůležitých věcí smutná, ale jak kdy.
Má moc ráda koně a samozřejmě i jiná zvířata, ale jako malá s koňmi trávila plno času – naučila se skvěle jezdit, že by se udržela na hřbetě i toho nejdivočejšího koně, učila se skákat, prostě u koní trávila každou volnou chvíli. Taky má docela ráda sport. Určitě se jí líbí hokej, atletika, různě ženské sporty, jako třeba moderní gymnastika apod., ale co se jí moc nelíbí, je fotbal, nikdy mu nepřišla k chuti. Ovšem, i když má sport hodně ráda, moc v něm nevyniká. Jediné, co jí jde, je běh a jízda na koni, jinak je na sport naprostý antitalent. Proto se nikdy nehrne do nějakých míčových her, plážového volejbalu, ping pongu…Prostě to radši bude z povzdálí sledovat, nerada se ztrapňuje.
No, jinak můžete Ninu často vidět sedět někde venku, ráda chodí na procházky a pozoruje západ slunce nebo noční oblohu. Má ráda zpěv ptáčků, vždy když si potřebuje pročistit hlavu, tak jde ven, usedne někam do trávy, pozoruje okolí a poslouchá ptáčky, to jí většinou hodí do klidu a je zase v pořádku.
Co se týče kluků, nevyhýbá se jejich společnosti, ale často je z nich nervózní nebo má respekt. Taky nemá moc ráda, když u ní někdo, koho příliš nezná, stojí moc blízko, vyvolává to v ní zmatek a chaos, potom se často stává, že se začne červenat a začne mít strach, neví, proč to tak má, prostě si na kluky asi ještě pořádně nezvykla.
Minulosť:
Nina je z naprosto normální rodiny, nikdo ji nebil nebo podobně, měla krásné dětství. Má jednoho staršího bratra, který ale odešel kvůli studiu z domova, to ji hodně ranilo, jelikož s ním měla skvělé vztahy. Její bratr se vypracoval na skvělého, elitního odstřelovače v armádě, kolují o něm různé řeči a pověsti, je hodně známý. Nina v něm měla jakýsi vzor, proto se, po dostudování základní školy vydala na střední vojenskou školu. Studování ji hodně bavilo, měla školu ráda. Věnovala se jazykům, ušila se anglicky, španělsky, rusky a dokonce i trošku italsky. Byly sice chvíle, kdy daleko víc místo učení chodila například ven s kamarády nebo ke koním, ale nikdy nedostala na vysvědčení nic horšího, než jednu nebo dvě trojky. Časem odmaturovala a rozhodla se jít studovat vysokou školu se zaměřením na armádního tlumočníka nebo překladatele, jelikož prostě měla jazyky ráda. Hovořila plynně a uměla dobře překládat, chtěla být v armádě, jelikož se o ni zajímala, tak ji napadlo, jít právě na tento obor.
Na vysokou školu se úspěšně dostala a dokončila i velmi úspěšně první ročník, jenže chvíli po tom, co začaly velké prázdniny, tak jí zemřela její matka, která hodně dlouho bojovala s rakovinou. Hodně jí to zničilo, jelikož otec s nimi nežil – odstěhoval se od nich, když Lauře bylo 12, ale posílal jim peníze, ona k němu chodila na návštěvy, byl to normální život. No, tohle ji opravdu rozhodilo, bratr přijel na matčin pohřeb, vše zařídili, ale potom se každý vydal svojí cestou. Otec se vrátil tam, kde bydlel – měl jinou rodinu, ale nabídl Lauře pomoc, když bude potřebovat. Bratr odjel na další misi a Nina tím pádem zůstala sama. Měla kamarády, ale neměla chuť se s nimi stýkat, byla na pokraji zhroucení.
Nechtěla to tak nechat, rozhodla se, že se z toho dostane, chodila dělat hodně aktivit, učila se další jazyk – japonštinu, ale ta jí moc nešla, byla pro ni nějak obtížná nebo jak to říct. Začala opět chodit ke koním, začala si hodně povídat s kluky a začala studovat druhý ročník vysoké školy. No, časem ale opět nechala učení japonštiny i koní, přešla do stádia věku, kdy chtěla mít kluka. Kluci o ni měli zájem, byla krásná a chytrá, ale Nina byla nerozhodná, protože pokaždé, když si nějakého kluka našla, tak ji chtěl dostat jenom do postele a to ona nechtěla. Jednoho dne se prostě rozhodla, že už má všeho dost a všeho nechala. Ukončila vysokoškolské studium a odcestovala z jejího rodného Německa někam do Asie, chtěla najít bratra, který údajně byl na misi ve Vietnamu, ale byla dost naivní, pokud si myslela, že se jí to povede. Když jí docházeli peníze a nervy z toho hledání, tak se rozhodla, že prostě zase začne normálně žít. Přestala se toulat, za zbytek peněz, které měla, si koupila letenku zpět do Německa a tam se usadila a začala žít. Pořídila si pěkné bydlení a následně nastoupila do armády jako tlumočnice. Ujal se jí nějaký mladík, vzhledově hodně pěkný, naučil ji střílet ze zbraní, i když to docela uměla i před tím, ale prostě spolu trávili plno času. Potom i normálně, ne jen v práci, chodili spolu ven, do kina, prostě se z nich stali velcí kamarádi.
Jednoho dne dostali oba dva nabídku na misi, která by jim dala hodně zkušeností a hlavně peněz, přijali ji. Další den oba dva jeli do Asie, někam do nějakého města Seoul, které jim oběma bylo neznámé. Samozřejmě tam nejeli sami, bylo tam spousta jiných vojáků, ale zrovna oni měli pracovat spolu. V jednu letní noc, když měsíc byl vysoko na obloze, ptáci štěbetali a měli volnou chvíli, rozhodli se, že spolu chtějí zůstat. Stali se z nich partneři, pomilovali se a byli oba dva šťastní. Oba dva se hodně milovali, ale všechno tohle štěstí hned ráno zkazili nepřátelé, kteří jejího přítele odvlekli někam pryč. Nina celá zoufalá běžela za někým, kdo by jí mohl pomoci, řekla to velitelům, ale za pár hodin ji došlo oznámení, že spolu s několika dalšími vojáky zemřel i její přítel. Tohle ji naprosto dorazilo, vzdala se všeho, co měla, veškeré kariéry a začala se jen tak toulat po ulicích toho města, neměla pro co žít, měla pocit, jako by se jí vše hroutilo pod rukama, byla zoufalá. Ani nevěděla, zda se z těch depresí někdy dostane, ale to víte, že se z nich dostala, momentálně je z ní zase holčina jako dřív, vrátila se zase normálně do práce, akorát má prostě v mysli zaryté špatné vzpomínky
Vek: 23
Národnosť: nemecká
Gang: bez gangu
Práca: Armádní tlumočnice
Schopnosti:
Je hodně dobrá ve střelbě ze zbraní, má skvělou mušku a má zbraně ráda. No, ale popravdě nikdy moc nebyla na žádná bojová umění. Jediné, co se ve škole učila bylo bojové umění musado, které jí ale stejně příliš nešlo. proto se spokojila s tím, že umí se zbraněmi a že bojové umění prostě potřebovat nebude, i když mezi realitou a mezi tím, co si naivně myslela, byl vždy velký rozdíl.
Vzhľad:
Nina je jemná a drobná dívka vysoká zhruba 170 cm. Rovné, tmavě hnědé vlasy lemují její obličej, který má krásně jemné rysy (to právě díky těm jemným rysům působí tak bezbranně a citlivě). Její velmi výrazné, modro hnědé oči vás zaujmou na první pohled, to stejné krásně plné, červené rty.
Její postava je hezky vytvarovaná. Přiměřeně velká a pevná prsa, štíhlý pas, pěkně tvarovaný zadek i boky, prostě působí jako nějaká modelka, ale věřte nebo ne, jí je to úplně jedno.
Obléká se spíše sportovně, ale jak kdy, podle nálady. Ráda nosí tílka a trička, obyčejné rifle nebo riflové kraťásky. Moc si nepotrpí na sukně, ty moc ráda nemá, ale kdyby nebylo zbytí, vzala by si ji. Vlasy si nechává rozpuštěné a nebo si je češe do vysokého culíku, o svoje vlasy si hodně pečuje, nikdy je neuvidíte mastné nebo rozcuchané, ona si na vlasech hodně zakládá.
Povaha:
Nejprve je nutno sdělit, že Nina je velmi milá a hodná dívka, proto má ráda, když se tak někdo chová i k ní. Chová se k lidem skoro vždy vstřícně, mile, přátelsky, vždy pomůže, pokud je to v jejích silách, prostě dívka jak se patří. Má proto velmi nerada lidi, co jsou na ni protivní a zlí, protože ona si myslí, že si to podle jejího chování nezaslouží, což je možná i pravda, ale kdo ví.
Ninu byste neviděli se rozčilovat nebo zlobit, pokud se jí něco například nepovede, je z toho rozhozená, smutná a špatná, ale nikdy nic neřeší rozčilováním se, to není její parketa. To stejné bitky a nadávky, na tohle ona prostě není. Nevadí jí, když jsou její kamarádi nebo cizí lidi sprostí na ostatní, je jí to jedno, podle ní je to jejich věc, tak se do toho radši neplete. Ovšem, když už se někdo pere, tak je jí líto toho, co zrovna prohrává, snaží se bitku vždy zastavit, ale často se jí to nepovede a je jí u toho akorát ublíženo. No, ale pro ni je daleko horší, když je jí ublíženo psychicky, než fyzicky. Po psychické stránce je totiž lehce rozhoditelná, sice není ten typ, co by se utápěl v depresích, ale často se rozbrečí i kvůli nějaké blbosti. Má z hodně věcí velkou radost nebo je z naprosto nedůležitých věcí smutná, ale jak kdy.
Má moc ráda koně a samozřejmě i jiná zvířata, ale jako malá s koňmi trávila plno času – naučila se skvěle jezdit, že by se udržela na hřbetě i toho nejdivočejšího koně, učila se skákat, prostě u koní trávila každou volnou chvíli. Taky má docela ráda sport. Určitě se jí líbí hokej, atletika, různě ženské sporty, jako třeba moderní gymnastika apod., ale co se jí moc nelíbí, je fotbal, nikdy mu nepřišla k chuti. Ovšem, i když má sport hodně ráda, moc v něm nevyniká. Jediné, co jí jde, je běh a jízda na koni, jinak je na sport naprostý antitalent. Proto se nikdy nehrne do nějakých míčových her, plážového volejbalu, ping pongu…Prostě to radši bude z povzdálí sledovat, nerada se ztrapňuje.
No, jinak můžete Ninu často vidět sedět někde venku, ráda chodí na procházky a pozoruje západ slunce nebo noční oblohu. Má ráda zpěv ptáčků, vždy když si potřebuje pročistit hlavu, tak jde ven, usedne někam do trávy, pozoruje okolí a poslouchá ptáčky, to jí většinou hodí do klidu a je zase v pořádku.
Co se týče kluků, nevyhýbá se jejich společnosti, ale často je z nich nervózní nebo má respekt. Taky nemá moc ráda, když u ní někdo, koho příliš nezná, stojí moc blízko, vyvolává to v ní zmatek a chaos, potom se často stává, že se začne červenat a začne mít strach, neví, proč to tak má, prostě si na kluky asi ještě pořádně nezvykla.
Minulosť:
Nina je z naprosto normální rodiny, nikdo ji nebil nebo podobně, měla krásné dětství. Má jednoho staršího bratra, který ale odešel kvůli studiu z domova, to ji hodně ranilo, jelikož s ním měla skvělé vztahy. Její bratr se vypracoval na skvělého, elitního odstřelovače v armádě, kolují o něm různé řeči a pověsti, je hodně známý. Nina v něm měla jakýsi vzor, proto se, po dostudování základní školy vydala na střední vojenskou školu. Studování ji hodně bavilo, měla školu ráda. Věnovala se jazykům, ušila se anglicky, španělsky, rusky a dokonce i trošku italsky. Byly sice chvíle, kdy daleko víc místo učení chodila například ven s kamarády nebo ke koním, ale nikdy nedostala na vysvědčení nic horšího, než jednu nebo dvě trojky. Časem odmaturovala a rozhodla se jít studovat vysokou školu se zaměřením na armádního tlumočníka nebo překladatele, jelikož prostě měla jazyky ráda. Hovořila plynně a uměla dobře překládat, chtěla být v armádě, jelikož se o ni zajímala, tak ji napadlo, jít právě na tento obor.
Na vysokou školu se úspěšně dostala a dokončila i velmi úspěšně první ročník, jenže chvíli po tom, co začaly velké prázdniny, tak jí zemřela její matka, která hodně dlouho bojovala s rakovinou. Hodně jí to zničilo, jelikož otec s nimi nežil – odstěhoval se od nich, když Lauře bylo 12, ale posílal jim peníze, ona k němu chodila na návštěvy, byl to normální život. No, tohle ji opravdu rozhodilo, bratr přijel na matčin pohřeb, vše zařídili, ale potom se každý vydal svojí cestou. Otec se vrátil tam, kde bydlel – měl jinou rodinu, ale nabídl Lauře pomoc, když bude potřebovat. Bratr odjel na další misi a Nina tím pádem zůstala sama. Měla kamarády, ale neměla chuť se s nimi stýkat, byla na pokraji zhroucení.
Nechtěla to tak nechat, rozhodla se, že se z toho dostane, chodila dělat hodně aktivit, učila se další jazyk – japonštinu, ale ta jí moc nešla, byla pro ni nějak obtížná nebo jak to říct. Začala opět chodit ke koním, začala si hodně povídat s kluky a začala studovat druhý ročník vysoké školy. No, časem ale opět nechala učení japonštiny i koní, přešla do stádia věku, kdy chtěla mít kluka. Kluci o ni měli zájem, byla krásná a chytrá, ale Nina byla nerozhodná, protože pokaždé, když si nějakého kluka našla, tak ji chtěl dostat jenom do postele a to ona nechtěla. Jednoho dne se prostě rozhodla, že už má všeho dost a všeho nechala. Ukončila vysokoškolské studium a odcestovala z jejího rodného Německa někam do Asie, chtěla najít bratra, který údajně byl na misi ve Vietnamu, ale byla dost naivní, pokud si myslela, že se jí to povede. Když jí docházeli peníze a nervy z toho hledání, tak se rozhodla, že prostě zase začne normálně žít. Přestala se toulat, za zbytek peněz, které měla, si koupila letenku zpět do Německa a tam se usadila a začala žít. Pořídila si pěkné bydlení a následně nastoupila do armády jako tlumočnice. Ujal se jí nějaký mladík, vzhledově hodně pěkný, naučil ji střílet ze zbraní, i když to docela uměla i před tím, ale prostě spolu trávili plno času. Potom i normálně, ne jen v práci, chodili spolu ven, do kina, prostě se z nich stali velcí kamarádi.
Jednoho dne dostali oba dva nabídku na misi, která by jim dala hodně zkušeností a hlavně peněz, přijali ji. Další den oba dva jeli do Asie, někam do nějakého města Seoul, které jim oběma bylo neznámé. Samozřejmě tam nejeli sami, bylo tam spousta jiných vojáků, ale zrovna oni měli pracovat spolu. V jednu letní noc, když měsíc byl vysoko na obloze, ptáci štěbetali a měli volnou chvíli, rozhodli se, že spolu chtějí zůstat. Stali se z nich partneři, pomilovali se a byli oba dva šťastní. Oba dva se hodně milovali, ale všechno tohle štěstí hned ráno zkazili nepřátelé, kteří jejího přítele odvlekli někam pryč. Nina celá zoufalá běžela za někým, kdo by jí mohl pomoci, řekla to velitelům, ale za pár hodin ji došlo oznámení, že spolu s několika dalšími vojáky zemřel i její přítel. Tohle ji naprosto dorazilo, vzdala se všeho, co měla, veškeré kariéry a začala se jen tak toulat po ulicích toho města, neměla pro co žít, měla pocit, jako by se jí vše hroutilo pod rukama, byla zoufalá. Ani nevěděla, zda se z těch depresí někdy dostane, ale to víte, že se z nich dostala, momentálně je z ní zase holčina jako dřív, vrátila se zase normálně do práce, akorát má prostě v mysli zaryté špatné vzpomínky