Midori Tsukiko
Meno: Midori Tsukiko
Vek: 18
Národnosť: Kórejská
Gang: Žiadny
Práca: Kvetinárka
Schopnosti: Ona na zbraně moc není, ale na svou obranu se učila Judo a hodně se jí líbí Taekwondo , ale jinak jestli jí přepadnete, tak si můžete bát jistí, že vás pěkně poškrabá a možná něco uřeže dýkou.
Vzhľad: Je menší postavy, kolem dokola menší přibližně 164 centimetrů, typická asijská výška, ale co na ní není typické je její poprsí, většina dívek má totiž hrud menší jak ona, ale ona má hezky plnou podprsenku, ne že by to chtěla, jsou na mou duši pravé, prostě jí to v pubertě vyrostlo. Někdy jí to ale překáží, ale co s tím naděláme, geny jsou geny. Jinak má tmavě hnědé oči a velké oči, vypadá jak panenka a ona není ten typ, co by tak chtěla vypadat. Na co je ale pyšná jsou její vlasy, černé až temně hnědé, podle toho jaké odlesky hází slunce, silné a dlouhé, sice nejsou zas tak hebké, ale moc ráda si je nechává rozpuštěné a nechává si je vlát ve větru i za cenu toho že jsou zacuchané. Má růžové rty, ale moc se neusmívá, zatím neměla důvod.
Nosí většinou černé oblečení, nebo tmavé, nemá moc ráda takové ty zářivé věcičky.
Povaha: Většinou milá, hodná a taková šedá myška, není moc výrazná, skoro na všechno kývne, aby měla od vás pokoj a většinou si to stejně udělá po svém, nebo to neudělá vůbec , tedy když sama nechce, je totiž vidět, že tahle kráska je dost tvrdohlavá a tím dost, myslím hodně, má prostě svojí hlavu a kdyby měla přiznat svojí chybu, tak by to bylo pro ní to největší ponížení, které může být.
Proč jsem napsala, že je většinou milá? Protože je náladová, prostě typická ženská, jednu chvíli je jak milé koťátko co si nechá vše líbit a v druhé vystrčí drápky a pěkně silně je do vás zaryje a kam přesně? No na ta nejcitlivější místa, takže chlapy, bacha. Má ráda hudbu a starodávné samurajské meče, doba samurajů jí doslova fascinuje, proto doma jeden meč má, ale nemyslete si, že když chce někoho zastrašit, tak vytáhne meč a začne s ním mávat, to ne, jen má ráda historii i když je Korejka tak jí zajímá i historie hlavně Japonska a zbytku světa.
Hraje na kytaru, cvičí bojová umění a stará se o toulavou kočku, které dá občas ven nějaké to jídlo, tak normálka, má opravdu hodně koníčků, protože by nevydržela dlouho dělat jednu věc, proto není moc pečlivá, ale když se chce tak to jde, to je její motto, protože když se jí nechce, jde vše k šípku. Jinak co nesnáší, jsou střelné zbraně a voda.
Minulosť: Její matku znásilnili na ulici, když šla ze školy domů, byla hodně mladá, když přišla do jiného stavu. (Její matka byla mladá, ne ona). Ale dítě donosila a porodila, pak někam zmizela neznámo kam. Její matka po sobě zanechala novorozenou holčičku, kterou našli před dveřmi dětského domova, kde jí konečně nakrmili , přebalili a postarali se o ní.
Když jí byli tři roky, tak jí adoptoval mladý pár, ze začátku to bylo skvělé, starali se o ní, měla hračky, a i lásku, jenže pak její adoptivní matka byla sama těhotná a když se to neradilo, tak je jejich první adoptivní dcera přestala bavit a odvezli jí někam za město a nechali jí tam, ach no to víte. Takže byla zase sama a skončila zase v dětském domově.
V sedmi jí zase adoptovali, tentokrát to vypadalo, že by to mohlo vyjít. Postarší manželé si jí totiž hned zamilovali, ona se jich sice ze začátku bála, ale pak si je taky zamilovala. Zaplatili jí studium, rozmazlovali jí, vše bylo tak jak to má být, tedy to tak aspoň bylo. V 15 , těsně po jejích narozeninách, měli auto nehodu, její adoptivní rodina byla na místě mrtvá a ona jediná přežila. Poležela si dost dlouho v nemocnici, a když vyšla, tak byla moc dospělá na to, aby znovu šla do dětského domova, ale jelikož se učila dobře a ředitel školy se znal z jejích adoptivními rodiči, tak jí dal stipendium.
Ted jí je osmnáct, stále studuje a po studiu pracuje jako květinářka, bydlí s ostatními studenty v tom nejhorším brlohu a její jediný majetek, který dostala ještě od svých adoptivních rodičů je samurajský meč, který tolik chtěla ke svým patnáctinám a kytara. Má vlastně štěstí že to dopadlo tak jak to dopadlo, bez stipendia, se z ní mohla stát děvka, co každému roztáhne nohy, i když kdo ví, co bude až dostuduje.
Vek: 18
Národnosť: Kórejská
Gang: Žiadny
Práca: Kvetinárka
Schopnosti: Ona na zbraně moc není, ale na svou obranu se učila Judo a hodně se jí líbí Taekwondo , ale jinak jestli jí přepadnete, tak si můžete bát jistí, že vás pěkně poškrabá a možná něco uřeže dýkou.
Vzhľad: Je menší postavy, kolem dokola menší přibližně 164 centimetrů, typická asijská výška, ale co na ní není typické je její poprsí, většina dívek má totiž hrud menší jak ona, ale ona má hezky plnou podprsenku, ne že by to chtěla, jsou na mou duši pravé, prostě jí to v pubertě vyrostlo. Někdy jí to ale překáží, ale co s tím naděláme, geny jsou geny. Jinak má tmavě hnědé oči a velké oči, vypadá jak panenka a ona není ten typ, co by tak chtěla vypadat. Na co je ale pyšná jsou její vlasy, černé až temně hnědé, podle toho jaké odlesky hází slunce, silné a dlouhé, sice nejsou zas tak hebké, ale moc ráda si je nechává rozpuštěné a nechává si je vlát ve větru i za cenu toho že jsou zacuchané. Má růžové rty, ale moc se neusmívá, zatím neměla důvod.
Nosí většinou černé oblečení, nebo tmavé, nemá moc ráda takové ty zářivé věcičky.
Povaha: Většinou milá, hodná a taková šedá myška, není moc výrazná, skoro na všechno kývne, aby měla od vás pokoj a většinou si to stejně udělá po svém, nebo to neudělá vůbec , tedy když sama nechce, je totiž vidět, že tahle kráska je dost tvrdohlavá a tím dost, myslím hodně, má prostě svojí hlavu a kdyby měla přiznat svojí chybu, tak by to bylo pro ní to největší ponížení, které může být.
Proč jsem napsala, že je většinou milá? Protože je náladová, prostě typická ženská, jednu chvíli je jak milé koťátko co si nechá vše líbit a v druhé vystrčí drápky a pěkně silně je do vás zaryje a kam přesně? No na ta nejcitlivější místa, takže chlapy, bacha. Má ráda hudbu a starodávné samurajské meče, doba samurajů jí doslova fascinuje, proto doma jeden meč má, ale nemyslete si, že když chce někoho zastrašit, tak vytáhne meč a začne s ním mávat, to ne, jen má ráda historii i když je Korejka tak jí zajímá i historie hlavně Japonska a zbytku světa.
Hraje na kytaru, cvičí bojová umění a stará se o toulavou kočku, které dá občas ven nějaké to jídlo, tak normálka, má opravdu hodně koníčků, protože by nevydržela dlouho dělat jednu věc, proto není moc pečlivá, ale když se chce tak to jde, to je její motto, protože když se jí nechce, jde vše k šípku. Jinak co nesnáší, jsou střelné zbraně a voda.
Minulosť: Její matku znásilnili na ulici, když šla ze školy domů, byla hodně mladá, když přišla do jiného stavu. (Její matka byla mladá, ne ona). Ale dítě donosila a porodila, pak někam zmizela neznámo kam. Její matka po sobě zanechala novorozenou holčičku, kterou našli před dveřmi dětského domova, kde jí konečně nakrmili , přebalili a postarali se o ní.
Když jí byli tři roky, tak jí adoptoval mladý pár, ze začátku to bylo skvělé, starali se o ní, měla hračky, a i lásku, jenže pak její adoptivní matka byla sama těhotná a když se to neradilo, tak je jejich první adoptivní dcera přestala bavit a odvezli jí někam za město a nechali jí tam, ach no to víte. Takže byla zase sama a skončila zase v dětském domově.
V sedmi jí zase adoptovali, tentokrát to vypadalo, že by to mohlo vyjít. Postarší manželé si jí totiž hned zamilovali, ona se jich sice ze začátku bála, ale pak si je taky zamilovala. Zaplatili jí studium, rozmazlovali jí, vše bylo tak jak to má být, tedy to tak aspoň bylo. V 15 , těsně po jejích narozeninách, měli auto nehodu, její adoptivní rodina byla na místě mrtvá a ona jediná přežila. Poležela si dost dlouho v nemocnici, a když vyšla, tak byla moc dospělá na to, aby znovu šla do dětského domova, ale jelikož se učila dobře a ředitel školy se znal z jejích adoptivními rodiči, tak jí dal stipendium.
Ted jí je osmnáct, stále studuje a po studiu pracuje jako květinářka, bydlí s ostatními studenty v tom nejhorším brlohu a její jediný majetek, který dostala ještě od svých adoptivních rodičů je samurajský meč, který tolik chtěla ke svým patnáctinám a kytara. Má vlastně štěstí že to dopadlo tak jak to dopadlo, bez stipendia, se z ní mohla stát děvka, co každému roztáhne nohy, i když kdo ví, co bude až dostuduje.