Lumina Aslanov
Meno: Lumina Aslanov
Vek: 18
Národnosť: ruská
Gang: Chaos Crew
Práca: Mechanička. Zaměřuje se převážně na auta a motorky, ale umí opravit i domácí elektrospotřebiče a další.
Schopnosti: Ovládá sebeobranu po Rusku, tzv. SYSTEMA. I když umí i se zbraněmi, dává přednost vlastnímu tělu. A střelné zbraně jí jsou cizí, protože se nenašla příležitost naučit se střílet.
Vzhľad:
Mezi Ruskama vždycky vyčuhovala a to jí bylo záviděno. Je kombinace velkýho chlapáka a asijské dívčiny. Výškově se může zařadit mezi Asiatky, na druhou stranu není jedna ze stovek drobounkých panenek, kterou touží všichni chránit. Má sílu, díky které jí obklopuje sebevědomá aura samostatného jedince, protože si na ní už jen tak někdo netroufne. Dlouhé čokoládově hnědé vlasy se přirozeně vlní, což je její další odlišností především tady v Asii. Temně hnědé až černé oči umí působit vřele stejně jako chladně a černé husté řasy ten dojem umocňují. Rty má krásně světle růžové, a ještě krásnější jsou, když se usmívá, ale neusmívá se jen tak pro srandu králíkům. Její ruce přímo křičí, že tahle holka rukama pracuje. Nakrátko ostříhané nehty, aby za ně nelezl binec, lakuje černým lakem, protože by černý skončily tak jako tak, a takhle vypadají aspoň trochu upraveně. Přesto nejsou jako ze škatulky, dlaně má samý mozol. Proto s oblibou nosí černé kožené rukavice bez prstů. Když se zadaří, je její tělo poseté skvrnami, které nějaký čas nechtějí dolů, takže vypadá jako největší špindíra. Znamínka její tělo naprosto postrádá, ať byste se snažili, jak moc byste chtěli, nenašli byste ani jedno. Ale na spodní straně pravého předloktí má táhlou poměrně čerstvou jizvu, známka její výbušné povahy. Na práci si bere staré plátěné kalhoty a jen jakousi podprsenku, protože jí bývá často horko, a vlasy má stažené v culíku. Mimo práci se ráda obléká do černé kůže. Můžou to být kalhoty, vesta, bunda… kůži zbožňuje. No dobrá není to pravá kůže, ale pořád to vypadá dost hezky. Na její postavě zatraceně hezky. Boty jsou buď kecky, nebo glády, nic složitýho, dává zelenou jednoduchosti.
Povaha:
Přelétavá, prostořeká, hravá, netrpělivá, nepředvídatelná, statečná, sobecká, náladová, paličatá, ovlivnitelná a občas velmi přátelská… Tak se dá ve stručnosti shrnout její povaha. Její přelétavost by se dala spojit s náročnou náturou a nerozhodností. Ať už se to týká činností, věcí, lidí…, málo kdy je spokojená dlouho. Omlouvá se slovy, že život bez změn by byl nudný. Je energetická až někdy hyperaktivní hravá holka, která strká nosánek, kam je libo. Nebojí se mluvit i o věcech, o kterých by se mělo mlčet. Možná ani nezná stud. Je proměnlivá jako aprílové počasí, ne vždycky je slunečno, někdy se strhne i pořádná bouřka, jindy metá blesky téměř bez příčiny a těžko se udobřuje. I když je poměrně inteligentní, dokáže si takzvaně stát na vedení, nebo zvládá uvěřit hereckému umění a nechat se ovlivnit. Ano, je důvěřivá. Je snadné ji oklamat, využít její dobroty, ale když jí opravdu ublížíte, neodpouští. Možná by chtěla prominout, ale trucuje a je sakra těžké ji přimět znovu věřit stejné osobě. Ale pro ty, kterým věří, je obětavou kamarádkou. S cizinci vychází dobře, ráda vede, podle někoho nudné, konverzace. Milosrdné lži, stejně jako ironie, nejsou vyloučené. Při práci, když se jí nedaří, hojně využívá vulgarismy. A razí heslo, když to nejde silou, jde to ještě větší silou. Stejně tak, když má důvod, neotálí dotyčnému dát ránu, co na tom, že by neměla ubližovat. Když vidí rudě, vidí rudě. V horším případě hází klíč a věřte, že se dokáže trefit, naštěstí klíč nemá vždycky po ruce. S klíčem a ostatním nářadím umí nejen házet, ale je v opravování velice zručná. Co se zálib týče, miluje motorky a street workout. Očekává, že se jí to vymstí, ale nehodlá sedět na zadku. Když relaxuje, tak především v noci na střeše budovy sledováním hvězd. Tahle dokáže uvolnit tělo i mysl.
Minulosť:
Příběh začíná v Seoulu, hlavním městě Jižní Koreje, u dvou mladých lidí. Byla to žhavá letní noc a určitě si domyslíte, že nehráli šachy. Lumina je přesně to nechtěné dítě, které přišlo na svět moc brzo. Její matce bylo teprve 16 let, když otěhotněla. Budoucí otec se o tom ani nikdy nedověděl. Rodinka se z Koreje beze slova odstěhovala do Ruska, odkud pochází děda Luminy, aby jméno jejich rodiny tolik neutrpělo. Přece jen Rusko je tvrdá země, tam skousnou kde co. Sice si na to nepamatuje, ale jako mimino si vyslechla spoustu křiku, než se to vzpurné období její matky, kdy své dítě odmítala, přehnalo. Nakonec si vytvořila k Lumině docela pozitivní vztah, ale hádky mezi rodinou nepřestávaly. O jejím otci se nesmělo mluvit. Dokud byla Lumina nemluvně bylo všechno relativně v pořádku. Jenže už v batolecím věku byla velmi vnímavá a zvědavá a brzy se objevily zvídavé otázky, kde je tatínek. Odpovědi se dlouho nedočkala. Ve školce se jí posmívali, na základce si prošla i šikanou. A to vše jen kvůli tomu, že není čistokrevná Ruska, vypadá neobyčejně a nemá tátu. Zdejší děti byly opravdu kruté. Nedokázala se bránit, byla uplakánek, prostě ideální terč. Docela své špatné sociální situace využila a hrála mámě na city, aby jí povídala o tátovi. Konečně se něco dověděla a dostala fotku, kterou si schovávala pod polštářem. Ve svých dětských letech ho měla opravdu ráda. Byl pro ni hrdina, který by jí určitě pomohl. Věřila tomu, ale víra ji s dětskými botičkami opustila. Místo toho čekání se naučila, jak někomu nakopat prdel, ale zároveň mu příliš neublížit. To je ruský výchovný bojový styl SYSTEMA, který se učí už několik let a díky němu si vydobila svoje místečko na výsluní. Přestala být obětním beránkem a získala sebevědomí. Ale pro jistotu se na střední uvrtala mezi kluky, aby se vyhnula závistivým pohledům ostatních holek. Na mechanika se zkrátka moc dívek nehrne, ležet pod autem, být špinavá od oleje, fuj. Ale jí se to zalíbilo a konečně si našla nějaké kamarády. Ona nám Lumina totiž vyrostla do krásy a její exotický původ byl najednou jen ku prospěchu. Zažila spoustu zábavy, kterou doteď neznala, ale pořád měla na talířku chybu své matky, jako kdyby se chystala otěhotnět. Ne, ona se poučila a šla na tyhle věci pomalu, hodně pomalu, tak pomalu, že možná spíš hodila zpátečku. Postupně to dusno doma gradovalo, až to pro ni bylo neúnosné. Snažila se vydržet, dokud nedokončí školu, pak se hodlala odstěhovat třeba na druhý konec Ruska. Den po maturitě, rozbila ze vzteku okno, což jí na ruce zanechalo památku. Možná to přepískla, ale slova matky, že je příčina zpackaného života ji opravdu ranila. Neměla už žádný důvod zůstávat doma a dál kazit ovzduší. Rozhodla utéct ještě dál, tam kde by ji nikdo nehledal, nebo to možná bude první místo, které je napadne, kdo ví? Nechala za sebou suchý dopis na rozloučenou a byla se svýma pár švestkami na cestě do Seoulu. Nevěří v zázraky, že by Connor tady pořád žil, že by ho potkala, a že by o ní měl zájem. Je to prostě jen město. To si říká celou dobu, co se znovu učí korejsky a hledá si stálou práci. Dost brzo zjistila, že v Seoulu to bez členství v gangu nepůjde, a tak se připojila k Chaos Crew, jen proto, že se jí ten název líbil víc. Nějak neví, co s tímhle nikým nechtěným životem dál.
Vek: 18
Národnosť: ruská
Gang: Chaos Crew
Práca: Mechanička. Zaměřuje se převážně na auta a motorky, ale umí opravit i domácí elektrospotřebiče a další.
Schopnosti: Ovládá sebeobranu po Rusku, tzv. SYSTEMA. I když umí i se zbraněmi, dává přednost vlastnímu tělu. A střelné zbraně jí jsou cizí, protože se nenašla příležitost naučit se střílet.
Vzhľad:
Mezi Ruskama vždycky vyčuhovala a to jí bylo záviděno. Je kombinace velkýho chlapáka a asijské dívčiny. Výškově se může zařadit mezi Asiatky, na druhou stranu není jedna ze stovek drobounkých panenek, kterou touží všichni chránit. Má sílu, díky které jí obklopuje sebevědomá aura samostatného jedince, protože si na ní už jen tak někdo netroufne. Dlouhé čokoládově hnědé vlasy se přirozeně vlní, což je její další odlišností především tady v Asii. Temně hnědé až černé oči umí působit vřele stejně jako chladně a černé husté řasy ten dojem umocňují. Rty má krásně světle růžové, a ještě krásnější jsou, když se usmívá, ale neusmívá se jen tak pro srandu králíkům. Její ruce přímo křičí, že tahle holka rukama pracuje. Nakrátko ostříhané nehty, aby za ně nelezl binec, lakuje černým lakem, protože by černý skončily tak jako tak, a takhle vypadají aspoň trochu upraveně. Přesto nejsou jako ze škatulky, dlaně má samý mozol. Proto s oblibou nosí černé kožené rukavice bez prstů. Když se zadaří, je její tělo poseté skvrnami, které nějaký čas nechtějí dolů, takže vypadá jako největší špindíra. Znamínka její tělo naprosto postrádá, ať byste se snažili, jak moc byste chtěli, nenašli byste ani jedno. Ale na spodní straně pravého předloktí má táhlou poměrně čerstvou jizvu, známka její výbušné povahy. Na práci si bere staré plátěné kalhoty a jen jakousi podprsenku, protože jí bývá často horko, a vlasy má stažené v culíku. Mimo práci se ráda obléká do černé kůže. Můžou to být kalhoty, vesta, bunda… kůži zbožňuje. No dobrá není to pravá kůže, ale pořád to vypadá dost hezky. Na její postavě zatraceně hezky. Boty jsou buď kecky, nebo glády, nic složitýho, dává zelenou jednoduchosti.
Povaha:
Přelétavá, prostořeká, hravá, netrpělivá, nepředvídatelná, statečná, sobecká, náladová, paličatá, ovlivnitelná a občas velmi přátelská… Tak se dá ve stručnosti shrnout její povaha. Její přelétavost by se dala spojit s náročnou náturou a nerozhodností. Ať už se to týká činností, věcí, lidí…, málo kdy je spokojená dlouho. Omlouvá se slovy, že život bez změn by byl nudný. Je energetická až někdy hyperaktivní hravá holka, která strká nosánek, kam je libo. Nebojí se mluvit i o věcech, o kterých by se mělo mlčet. Možná ani nezná stud. Je proměnlivá jako aprílové počasí, ne vždycky je slunečno, někdy se strhne i pořádná bouřka, jindy metá blesky téměř bez příčiny a těžko se udobřuje. I když je poměrně inteligentní, dokáže si takzvaně stát na vedení, nebo zvládá uvěřit hereckému umění a nechat se ovlivnit. Ano, je důvěřivá. Je snadné ji oklamat, využít její dobroty, ale když jí opravdu ublížíte, neodpouští. Možná by chtěla prominout, ale trucuje a je sakra těžké ji přimět znovu věřit stejné osobě. Ale pro ty, kterým věří, je obětavou kamarádkou. S cizinci vychází dobře, ráda vede, podle někoho nudné, konverzace. Milosrdné lži, stejně jako ironie, nejsou vyloučené. Při práci, když se jí nedaří, hojně využívá vulgarismy. A razí heslo, když to nejde silou, jde to ještě větší silou. Stejně tak, když má důvod, neotálí dotyčnému dát ránu, co na tom, že by neměla ubližovat. Když vidí rudě, vidí rudě. V horším případě hází klíč a věřte, že se dokáže trefit, naštěstí klíč nemá vždycky po ruce. S klíčem a ostatním nářadím umí nejen házet, ale je v opravování velice zručná. Co se zálib týče, miluje motorky a street workout. Očekává, že se jí to vymstí, ale nehodlá sedět na zadku. Když relaxuje, tak především v noci na střeše budovy sledováním hvězd. Tahle dokáže uvolnit tělo i mysl.
Minulosť:
Příběh začíná v Seoulu, hlavním městě Jižní Koreje, u dvou mladých lidí. Byla to žhavá letní noc a určitě si domyslíte, že nehráli šachy. Lumina je přesně to nechtěné dítě, které přišlo na svět moc brzo. Její matce bylo teprve 16 let, když otěhotněla. Budoucí otec se o tom ani nikdy nedověděl. Rodinka se z Koreje beze slova odstěhovala do Ruska, odkud pochází děda Luminy, aby jméno jejich rodiny tolik neutrpělo. Přece jen Rusko je tvrdá země, tam skousnou kde co. Sice si na to nepamatuje, ale jako mimino si vyslechla spoustu křiku, než se to vzpurné období její matky, kdy své dítě odmítala, přehnalo. Nakonec si vytvořila k Lumině docela pozitivní vztah, ale hádky mezi rodinou nepřestávaly. O jejím otci se nesmělo mluvit. Dokud byla Lumina nemluvně bylo všechno relativně v pořádku. Jenže už v batolecím věku byla velmi vnímavá a zvědavá a brzy se objevily zvídavé otázky, kde je tatínek. Odpovědi se dlouho nedočkala. Ve školce se jí posmívali, na základce si prošla i šikanou. A to vše jen kvůli tomu, že není čistokrevná Ruska, vypadá neobyčejně a nemá tátu. Zdejší děti byly opravdu kruté. Nedokázala se bránit, byla uplakánek, prostě ideální terč. Docela své špatné sociální situace využila a hrála mámě na city, aby jí povídala o tátovi. Konečně se něco dověděla a dostala fotku, kterou si schovávala pod polštářem. Ve svých dětských letech ho měla opravdu ráda. Byl pro ni hrdina, který by jí určitě pomohl. Věřila tomu, ale víra ji s dětskými botičkami opustila. Místo toho čekání se naučila, jak někomu nakopat prdel, ale zároveň mu příliš neublížit. To je ruský výchovný bojový styl SYSTEMA, který se učí už několik let a díky němu si vydobila svoje místečko na výsluní. Přestala být obětním beránkem a získala sebevědomí. Ale pro jistotu se na střední uvrtala mezi kluky, aby se vyhnula závistivým pohledům ostatních holek. Na mechanika se zkrátka moc dívek nehrne, ležet pod autem, být špinavá od oleje, fuj. Ale jí se to zalíbilo a konečně si našla nějaké kamarády. Ona nám Lumina totiž vyrostla do krásy a její exotický původ byl najednou jen ku prospěchu. Zažila spoustu zábavy, kterou doteď neznala, ale pořád měla na talířku chybu své matky, jako kdyby se chystala otěhotnět. Ne, ona se poučila a šla na tyhle věci pomalu, hodně pomalu, tak pomalu, že možná spíš hodila zpátečku. Postupně to dusno doma gradovalo, až to pro ni bylo neúnosné. Snažila se vydržet, dokud nedokončí školu, pak se hodlala odstěhovat třeba na druhý konec Ruska. Den po maturitě, rozbila ze vzteku okno, což jí na ruce zanechalo památku. Možná to přepískla, ale slova matky, že je příčina zpackaného života ji opravdu ranila. Neměla už žádný důvod zůstávat doma a dál kazit ovzduší. Rozhodla utéct ještě dál, tam kde by ji nikdo nehledal, nebo to možná bude první místo, které je napadne, kdo ví? Nechala za sebou suchý dopis na rozloučenou a byla se svýma pár švestkami na cestě do Seoulu. Nevěří v zázraky, že by Connor tady pořád žil, že by ho potkala, a že by o ní měl zájem. Je to prostě jen město. To si říká celou dobu, co se znovu učí korejsky a hledá si stálou práci. Dost brzo zjistila, že v Seoulu to bez členství v gangu nepůjde, a tak se připojila k Chaos Crew, jen proto, že se jí ten název líbil víc. Nějak neví, co s tímhle nikým nechtěným životem dál.